Báseň o podzimu

Podzim nám začíná

Už je to tady

Mám pro vás dobré zprávy

Je čas na naše spaní

Zvířata si potravu hledají

A na zimní spánek připravují

Náše krajina se mění 

Na zimní krajinu

Už je čas spustit lavinu

Zvířata milá

Zachovejte klid

Potrava i nálada

Je dávno pryč

Ale naděje zůstává

V náš lid

Halloweenská noc

Píše se rok 1920 a já se svými kamarádkami řešíme jak naše párty bude fungovat. Mishel říká,že tam musí být hlavně strašidelné povídky a Ella tvrdí,že chce jít s náma večer na hřbitov kde budeme vyvol1vat démona. No a já zase tvrdím,že bychom mohli být u mě doma a koukat strašidelné filmy a jíst sladkosti. Pořád jsme přemýšleli a všichni jsme se shodli,že můj nápad je lepší. A tak když jsme šli že školy domů tak jsme šli hned nakoupit sladkosti. Pak jsme se všichni sešli u mě doma a tak začala halloweenská noc. Samozřejmě, že moje rodiče byli pryč. Chvíli jsme koukali na horory,ale pak zazvonil zvonek. Ella jako že všech nejodvážnějších šla otevřít. Kdo to je,zeptala jsem se Elli. Ella jen stála a byla tak trochu vystrašená. Jsi.... V tom její hlava se oddělila od jejího těla. Já a Mishel jsme vykřikli hrůzou. Najednou někdo vešel do domu měl přes dva metry a měl velkou pusu a jeho ruce tvořili nůž a pilku na maso. Začali jsme křičet a on se k nám přibližoval. Mishel začala po něm házet všelijaký věci a předměty. Rychle jsem vzala Mishel za ruku a začala jsem s ní utíkat. Ukryli jsme se v šatníku. Myslela jsem,že nás nenajde,ale našel. První chytil Mishel a jeho pilkou jí rozpulil na dva kousky. Nechtěla jsem jí tam nechat,ale musela jsem. Začala jsem utíkat až nakonec přišli moje rodiče. Všechno bylo v pořádku. Žádná krev tu nebyla,vše bylo uklizené a o mých kamarádkách ani stopa.  Když jsem se ptala rodiču,kde jsou moje kamarádky tak odpověděli,že žádné nemám. Ale já věděla,že jsem měla tak co se ten večer stalo? 

Láska mezi dvěma opaky část 4.

Tučně: Míngjié [Ming jié].

Normál: Li

Křivonormál: všechny lidé

Probudil jsem se svázaný v posteli tak,že jsem ležel na břiše a ruce a nohy jsem měl svázaný. Konečně jsi se probudil. Vaše výsosti? Vidím,že budeš mít jizvy pokud tohle bude pokračovat. I kdybych neměl jizvy tak bych byl furt stejný. Mmm,tak to se nesnaž neumřít,protože když mě naštveš nebo podvedeš zemřeš. Usmál se tak divně,že mi z toho šel mráz po zádech. Buď rád,že jsem tak velkorysý a pomůžu ti tvé rány zahojit. Udělám si to sám,řeknu trochu naštvaně. Řekni mi jak když jsi svázaný? Vy se tím bavíte co? Kdybych chtěl tak bys tu už ležel mrtvý nebo vůbec neležel nechal bych tě ležet tam kde by si zemřel. Jste až moc velkorysý na to abyste mě nechal zemřít na zemi. Pche. To jste teď uražený? Nejsem uražený. Ale vaše tvář říká,že ano. Buď už ticho a radši si narovnej hlavu a nekoukej na mě. Dobře,řekl jsem trochu podrážděně. Otočil jsem hlavu tak,aby byla rovně a on mi začal dávat léčivou mastičku na rány. Vždy když mi na ránu šáhl tak to moc nebolelo jeho jemné ruce byly tak jemné,že jsem cítil jen jeho doteky. A je to. Taková dřina. Proč jsem musel být u toho svázaný? A proč jsem ještě svázaný? Pokládáš moc otázek nemyslíš? Ne to nemyslím byly to jen dvě otázky. Tak ty pořád budeš drzí?! Chtěl jsem tě rozvázat,ale asi využiju téhle situace a znásilním tě. Budu řvát o pomoc. Řvi si jak chceš,ale nikdo tě neuslyší. Pomoooc!!! Někdo rychle vstoupil do místnosti a začal mluvit spíš řvát,kdo kde?! Ale když si nás všiml v téhle poloze tak radši odešel a zavřel dveře. Tohle jsem nečekal. Já taky ne. Každopádně zpět k věci. Pomoooc!!! Pomozte mi někdo!!! Teď přišli 4 vojáci a řekli úplně stejnou řeč jako ten první a udělali to samí jako ten první. Tohle už nemá cenu. Po... Za pak mi pusu jeho rukou a pomalu sjel rukou po mé noze až jsem si myslel,že něco bude místo toho mě rozvázal a já se mohl volně hýbat aspoň jsem si to myslel. Než jsem stačil něco udělat tak jsem zkončil na zádech a taky podním. Máš hezké oči. Děkuju? Je čas jít do třídy. Jo a vem si jiné oblečení máš ho ve skříni. Nevím jestli jsem ti to už říkal,ale tohle je tvůj pokoj. V tom náhle zmizel ve dveří a já si oddichl. Ale co teď? Jsem šel ke skříni a tam byli asi tak pět druhů látek. To je tak krásné. Vzal jsem si černé oblečení a nové boty. Vypadal jsem v tom docela dobře. No a teď nevím. Půjdu do třídy a když tam vstoupím tak všichni zase na mě koukají jak na ducha. Nevšímal jsem si jich a tak jsem si sedl vedle jednoho kluka který byl hubený jak tyčka a byl i trochu smutný.

tutu polohu si představujte s těma postavama který harají v příběhu :⁠-⁠D