Láska mezi dvěma opaky část 4.

Tučně: Míngjié [Ming jié].

Normál: Li

Křivonormál: všechny lidé

Probudil jsem se svázaný v posteli tak,že jsem ležel na břiše a ruce a nohy jsem měl svázaný. Konečně jsi se probudil. Vaše výsosti? Vidím,že budeš mít jizvy pokud tohle bude pokračovat. I kdybych neměl jizvy tak bych byl furt stejný. Mmm,tak to se nesnaž neumřít,protože když mě naštveš nebo podvedeš zemřeš. Usmál se tak divně,že mi z toho šel mráz po zádech. Buď rád,že jsem tak velkorysý a pomůžu ti tvé rány zahojit. Udělám si to sám,řeknu trochu naštvaně. Řekni mi jak když jsi svázaný? Vy se tím bavíte co? Kdybych chtěl tak bys tu už ležel mrtvý nebo vůbec neležel nechal bych tě ležet tam kde by si zemřel. Jste až moc velkorysý na to abyste mě nechal zemřít na zemi. Pche. To jste teď uražený? Nejsem uražený. Ale vaše tvář říká,že ano. Buď už ticho a radši si narovnej hlavu a nekoukej na mě. Dobře,řekl jsem trochu podrážděně. Otočil jsem hlavu tak,aby byla rovně a on mi začal dávat léčivou mastičku na rány. Vždy když mi na ránu šáhl tak to moc nebolelo jeho jemné ruce byly tak jemné,že jsem cítil jen jeho doteky. A je to. Taková dřina. Proč jsem musel být u toho svázaný? A proč jsem ještě svázaný? Pokládáš moc otázek nemyslíš? Ne to nemyslím byly to jen dvě otázky. Tak ty pořád budeš drzí?! Chtěl jsem tě rozvázat,ale asi využiju téhle situace a znásilním tě. Budu řvát o pomoc. Řvi si jak chceš,ale nikdo tě neuslyší. Pomoooc!!! Někdo rychle vstoupil do místnosti a začal mluvit spíš řvát,kdo kde?! Ale když si nás všiml v téhle poloze tak radši odešel a zavřel dveře. Tohle jsem nečekal. Já taky ne. Každopádně zpět k věci. Pomoooc!!! Pomozte mi někdo!!! Teď přišli 4 vojáci a řekli úplně stejnou řeč jako ten první a udělali to samí jako ten první. Tohle už nemá cenu. Po... Za pak mi pusu jeho rukou a pomalu sjel rukou po mé noze až jsem si myslel,že něco bude místo toho mě rozvázal a já se mohl volně hýbat aspoň jsem si to myslel. Než jsem stačil něco udělat tak jsem zkončil na zádech a taky podním. Máš hezké oči. Děkuju? Je čas jít do třídy. Jo a vem si jiné oblečení máš ho ve skříni. Nevím jestli jsem ti to už říkal,ale tohle je tvůj pokoj. V tom náhle zmizel ve dveří a já si oddichl. Ale co teď? Jsem šel ke skříni a tam byli asi tak pět druhů látek. To je tak krásné. Vzal jsem si černé oblečení a nové boty. Vypadal jsem v tom docela dobře. No a teď nevím. Půjdu do třídy a když tam vstoupím tak všichni zase na mě koukají jak na ducha. Nevšímal jsem si jich a tak jsem si sedl vedle jednoho kluka který byl hubený jak tyčka a byl i trochu smutný.

tutu polohu si představujte s těma postavama který harají v příběhu :⁠-⁠D

Láska mezi dvěma opaky část 3.

Tučně: Míngjié [Ming jié].

Normál: Li

Křivonormál: všechny lidé

Radím ti abys držel hubu. Hele už to říkáš několikrat tak bys měl vědět,že nej....... Dorazili jsme na místo které bylo překrásné s harmonií. Máš otevřenou pusou. Jo promiň. Netykej mi. Promiňte vaše výsosti. Pojď ukážu ti tvou třídu. Prošli jsme kolem asi tak 200 tříd a moje třída byla ta poslední a jmenovala se 感官艺术

[Gǎnguān yìshù]. Proč jsem u téhle třídy? Protože tahle je pro začátečníky. Já nejsem začátečník😤. Vážně tak až mě porazíš tak budeš nejlepší ze všech. Tak teď souboj. Dobře. Zas vytasil meč a ani ne sekunda a byl u ného krku. Neporazíš mě teď a ani nikdy dokuď se to nenaučíš. Přísahám na nebesa,že tě jednoho dne porazím. To se uvidí. Jdi do vnitř. Vešel jsem do vnitř a všichni na mě začali zírat. I postarší pán na mě zíral přísným výrazem. Ty jež ses opovážil přerušit mou hodinu pojď sem!!! To mluví na mě řeknu si v mysli. Šel jsem k němu a klekl jsem si na zem a poklonil se. Omlouvám se,že ruším hodinu,ale korunní princ řekl ať jdu do vnitř. Taková urážka! Jak si dovoluješ za trest tu budeš klečet a držet knihy v ruce. Klekl jsem si všem na oči a rozpažil ruce a starší muž mi na ně dál knihy. Počkejte já vám to oplatím,řekl jsem potichu. V tom mi přidal další knihy. Tohle ještě jednou řeknete a dostanete 50 krát paletou po zádech. A takto jsem tam trčel asi tak 20 minut a pak mi už povolili ruce a všechny knihy spadli na zem. O-omlouvám se. Z ničeho nic jsem začal koktat. Zase všichni upřeli na mě zrak a já a pak přišel zachránce aspoň jsem si to myslel. Tak jak se vede tomu novému? Toto je ten nový žák? Jistě že. Provedl něco nehorázného? Ano, byl drzí a vyhrožoval mi. To není pravda! Solidní se a drž ty knihy pořádně nebo dostaneš bičem. Dám mu poř... Hele jestli... Stráže! Do místnosti přišli dva muži a začali se klanět. Vemte ho ven a tam mu dejte 10 ran bičem. Ano pane. Rychle jsem vstal a chtěl se začít bránit,ale ty dva mě chytili a vyhnali ven. Hodili mě surově na zem,roztrhli mi tryčko a začali mě mlátit bičem. Bolelo to a dost každičká rána byla jako štípanec s krví na víc. A když si tak vzpomínám mám vlastně schopnosti. Ani ne a začal jsem se soustředit na svou mysl,ale nic. Já to vlastně neumím ovládat. Dostal jsem poslední ránu a padl jsem do tmy. 

Láska mezi dvěma opaky část 2.

Tučně: Míngjié [Ming jié].

Normál: Li

Křivonormál: všechny lidé

Pak už jsem se probudil na jiném místě. Byl jsem v posteli která byla docela teplá. Když jsem se rozhlédl tak jsem viděl postavu která šla ke mně blíž. Vy!!! Tak se setkáváme,moje dvojče. Dvojče?! Tím myslím,že jak ses narodil. Říkej rozumný věty. Nebuď drzí nebo příjdeš o jazyk. Vy jste tak krutý se nedivím,že vaše matka zemřela. Jak si dovoluješ?! Dostal jsem takovou facku až mi z nosu tekla krev. Staň ty budiž k ničemu. Vstal jsem z postele a zaklínil hlavu aby tak krev stekla zpátky. Na. Dal mi bílý hadr a já si utřel nos. Škoda látky. Mám jích dost. Pojď se mnou a už nic nedělej nebo tě zabiju za schovávání schopností. Nejsme v té době kde to bylo zakázaný,řekl jsem uraženě. Myslíš si,že když máš schopnosti tak jsi bůh?! To jsem nikdy neřekl! Naposledy tě varují,nedělej co nemáš a radši se zklidni. Mohl jsem tě dávno zabít. Proč jsi mě nezabil? Proč mi tykáš? To,že podle legendy jste chladný neznamená,že nemáte chovat úctu ke starším. Nejsi starší. Ale jsem. Narodili jsme se stejně a naše matky zemřeli stejně takže nejsi starší. No a. Už zase!!! Co zase? Dal mi zase facku a to už jsem se neudržel a vyjel po něm. Co si o sobě sakra myslíš?! Ty hloupy hnusný pse! Jak si mě to nazval?! Jsi hloupej hnusnej pes!!! V tom jsme začali bojovat no ani ne bojovat. On vytasil meč a já se zkoušel vyhýbat. Wž nakonec jeho meč zkončil u mého krku. Nemáš  disciplínu, potřebuješ se učit a proto jdeš do školy kde samohřejmě učím já. Takže pojď se mnou. Mistře ti říkat nebudu. Musíš jinak budeš krutě potrestán. Pche.

                                Korunní princ

Láska mezi dvěma opaky čast 1.

Tučně: Míngjié [Ming jié].

Normál: Li

Křivonormál: všechny lidé

Kdysi dálno před démony žili lidé. Ti lidé měli schopnosti. Věřili že jednoho dne příjde smrt všech na zemi. A proto se ti lidé z klanu Mi-nn začali učit bojovat. Každý kdo měl z města Yill schopnost tak musel do školy mistrů a ten kdo tajil,že má schopnosti tak byl na místě popraven. Ale jednoho dne to přišlo. Temná noc jako stín a všechny vycvičené děti a muži byli v sekundu mrtví. Lidé byli vyděšený a jediný kdo je uklidnil byl vselemocný šaman. Jak řekl šaman kdysi dávno:, lidé milí dnes se zrodí náš vyvolený pán. A taky,že jo byl to novorozený korunní král. Jehož jméno bylo Míngjié [Ming jié]. Byl silný a jeho povaha byla chladná jenže on nebyl jediný kdo se narodil ve stejnou dobu. Byl jsem to i já Li a já jsem jediný kdo to ví. Má matka zemřela kdysi při porodu a kdyby zjistili,že mám též schopnosti tak bych je musel zabít, ne dělám si srandu...

                     Kapitola 1. Korunní princ

Můj otec Zhū byl z klanu Mi-nn ale nikdo o tom neví jak jsem řekl já jakoby neexistuji. Znají mě jen lidé z vesnice a oni ví,že mám schopnosti a také se o mě starají. Ale pokud to je pořád jak jsem vyprávěl tak by to nebylo dobré. Jdu kolem domova Lanqi a najednou slyším pláč. Zaklepu na dveře a vejdu do skromného malého bytečku a vidím Lanqi na zemi brečet. Její tvář byla zhohavena spáleninou a její ruce byli křehoučké. Vždyť byla stará dáma a její zhohavená tvář symbolizovala její krutou minulost. Lanqi pročpak brečíte,sednu si vedle ní na zem. [Víš Li dnes má můj mrtvý syn narozeniny.] To je mi líto je to pro vás šok být bez syna a bez manžela. [Ach kéž by tu byli.] Oni tu jsou řeknu jí v klidu a ukážu jí na srdce. [Děkuji Li umíš aspoň uklidňovat kéž bys mohl spatřit svou matku.] Vstal jsem ze země a nabídl jí ruku aby vstala. Buďte šťasná váš syn a manžel by to chtěli. V tu ránu vypukl požár. Všude začalo hořet a když jsem vyšel z domů viděl jsem korunního prince jak míří zbraň na Lin(dítě). Ani jsem nestihl něco říct a už byla mrtvá. Lin!!! Neeee!!! Jeho oči směřovali ke mně a mě bylo jasné,že mě jde zabít též. Ale než to stihl udělat tak jsem utekl a schoval se za strom. Byl jsem takový srab. Jediný co jsem dělal bylo to,že se koukám jak zabíjí celou vesnici. Radši jsem už neváhal a šel na bitevní pole. Než jsem ale stihl něco udělat dostal jsem pořádnou ránu do hlavy. Pak už jsem se probudil na jiném místě.